Písně lidu fyzikálního

Já znám fyzikální veličiny, co čím měřit mám. Délku metrem, to už vím, objem metrem krychlovým, každá fyzikální veličina svou jednotku má.

Já znám fyzikální veličiny, co čím měřit mám. Pak s měřítkem příručním obsah metrem čtverečním, každá fyzikální veličina svou jednotku má.

Já znám fyzikální veličiny, co čím měřit mám. Na hmotnost mám kilogram, sekundu na časy mám, každá fyzikální veličina svou jednotku má.

Já znám fyzikální veličiny, co čím měřit mám. Na teplotu Celsius, v zimě mínus, v létě plus! Každá fyzikální veličina svou jednotku má.

Já znám fyzikální veličiny, co čím měřit mám. Newtony mám na síly, to byste se divili! Každá fyzikální veličina svou jednotku má.

Máš-li rychlost stálé velikosti, žádné tečné zrychlení, rovnoměrný pohyb v důstojnosti, to je rozkoš k nesnesení.

Když ti dráha rovnoměrně roste, cesta jak chce točitá, rychlost v a doba t – jak prosté! To i prvák vypočítá.

Kolik, kolik jsem urazil, to mi z hlavy nevyrvete, dráhu, dráhu značíme s a to s se rovná v t.

Galileo jásá u sta hromů, rovnoměrný pohyb máš, být tak ještě přímočarý k tomu, od klidu ho nerozeznáš. Blé!

Balistická střela letí do světa, do světa, bez motorů zeměkouli oblétá, bez motorů zeměkouli oblétá.

Traduje se, třebas je to k nevíře, k nevíře, celou dobu letí v stavu beztíže, celou dobu letí v stavu beztíže.

Odprýskává z činžáku omítka na zem před samoobsluhou. Volný pád před sebou, dráhu s za sebou, s je půl g t na druhou.

s se rovná půl g t na druhou, jakpak rychlost vypočtete? Dřív, než to spletete, tak se tu dočtete, rychlost v se rovná g t.

Ó vy páky jednozvratné, ó vy páky dvojzvratné, ó vy páky jednozvratné, ó vy páky dvojzvratné, práci na vás neušetřím, to je zcela nezvratné, práci na vás neušetřím, to je zcela nezvratné.

S třikrát větší pákou novou třikrát delší dráhu mám, s třikrát větší pákou novou třikrát delší dráhu mám, zato sílou třetinovou stejnou práci vykonám, zato sílou třetinovou stejnou práci vykonám.

Ach není tu, není perpertuum mobile, ach není tu, není, čím teď žiji. Strojů mých defilé není způsobilé dodávat bez práce energii.

Těžké je vytáhnout sám sebe z močálu, těžké je, přetěžké čarování. Pod tíhou zákonů já tu snad utonu, neznajíc zákony zachování.

Hybnost, energie s momentem hybnosti zůstanou v soustavě nezměněny. Pokud tam potají sousedé nedají sílu, práci anebo kroucení.

Já mám ráda vektory, chodím skrz ně do školy, maj velikost, maj taky směr, polohovej značíme r, jinak jsou to potvory, jinak jsou to potvory.

Když voni se sčítají, na pořadí nedbají, rovnoběžník vektorový, v úhlopříčce, každej to ví, výslednici dávají, výslednici dávají.

Při skalárním součinu radostí se pominu, vem velikost těch vektorů a ten úhel, co maj spolu, dodá k tomu kosínus, dodá k tomu kosínus.

Pořadí tu nevadí, to ti každej poradí, tím se lišej, jak víme z knih, skalární od vektorových, to ti taky prozradím, to ti taky prozradím.

Vektorovým součinem moment síly určíme, pravej palec r ukáže, ukazovák sílu váže, prostředník ti určí M, prostředník ti určí M.

Připodotknout náleží, na pořadí záleží, tady bereš úhlu sínus, zamění ti plus za mínus, na to pozor, mládeži, na to pozor, mládeži.

Kerejpak z vás, frajeři, s vektorem se poměří? Kdo z vás má směr ve svým žití, kdo velikost, kdo se cítí? Dyk vám nikdo nevěří, dyk vám nikdo nevěří.

Teče voda proti vodě, potrubím se tlačí, pověz mi, má z nejmilejších, kde se tlačí radši, pověz mi, má z nejmilejších, kde se tlačí radši.

Voda, to je kapalina, stlačit skoro nejde, proto se jí do odměrky vždycky stejně vejde, proto se jí do odměrky vždycky stejně vejde.

A když proudí potrubím, kde průřez se ti mění, všimni si, že ani rychlost všude stejná není, všimni si, že ani rychlost všude stejná není.

Malý průřez, velká rychlost, z hrdla voda stříká, rovnice kontinuity, ta nám o tom říká, rovnice kontinuity, ta nám o tom říká.

Bernoulliho rovnice, ta poučí nás taky, malý průřez, velká rychlost, přitom malé tlaky, malý průřez, velká rychlost, přitom malé tlaky.

Když hustota energie nemění se v čase, tlak a pohyb s polohou se doplňují zase, tlak a pohyb s polohou se doplňují zase.

p plus půl ϱ v na druhou k ϱ g h jde velice, to zůstává neproměnné podél celé trubice, to zůstává neproměnné podél celé trubice.

Červená, žlutá, zelená, fiala, copak jsi, milá, dělala, dělala, že jsi to spektrum dostala?

Když světlo na sklo dopadá, dopadá, láme se jedna paráda, paráda, není to žádná záhada.

Ze vzduchu do skla paprsky letící zpomalit musí, když přejdou hranici, lámou se vždy ke kolmici.

Indexy lomu paprskům určují, kolikrát že se zvolňují, zvolňují, když přes hranici putují.

Modré se lámou nejvíce, nejvíce, proto jsou nejblíž kolmice, kolmice, nejpomalej se šíříce.

Paprsek světla má vždycky nejradši, když se mu někam letěti uráčí, ztratit jen dobu nejkratší.

Ten index lomu látky tam sídlící krát sínus úhlu paprsku s kolmicí, bude to stejné provždycky.

A pokud pořád smysl ti utíká, poradí ti ta nauka veliká, geometrická optika.

Světlo má ve vakuu pokaždý stejnou rychlost, i když mu nadbíháš, i když ti utíká, Galilei to nevěděl, spočítal nám to Lorentz.

Pod dubem, za dubem měla jedna dvě kvantové částice, slíbila i mně. A když mi je chtěla dát, nemohla je rozeznat. Je to má? Je to tvá? Je jí z toho zle.

Říkám ti, Maruško, utři slzu svou. Kvantové částice jiné nebudou. Protonů v uhlíku šest nerozlišitelných jest, nepoznáš žádný z nich, s kterým máš tu čest.

Jsou jako peníze, co na kontě máš, nemůžeš rozeznat, které vybíráš. Když ti denně přepošlou korunu na knížku tvou, páteční s pondělní identické jsou.

Mně se líbí vždycky oscilátor harmonický, jakou má mít energii potenciální. A proč, a nač, a zač a nač a proč? Potenciál kvadratický budí kmity harmonický a ty moje kmity hezký jsou lineární.

Mně se líbí vždycky oscilátor harmonický, má-li taky hermitovský hamiltonián. A proč, a nač, a zač a nač a proč? Reálný a symetrický bude hermitovský vždycky, vlastní čísla reálná a to já ráda mám.

Mně se líbí vždycky oscilátor harmonický, jakou asi základní stav vlastní funkci má. A proč, a nač, a zač a nač a proč? Co do formy dobrý nápad, e na mínus půl ξ kvadrát, symetrická, žádný uzel, to mě zajímá.

Mně se líbí vždycky oscilátor harmonický, základní stav s energií ħ ω půl. A proč, a nač, a zač a nač a proč? V tomto stavu je doslova energie vakuová, kdo nechápe tyhle slova, tak je prostě out.

Mně se líbí vždycky oscilátor harmonický, jakou asi energii vyšší stavy maj. A proč, a nač, a zač a nač a proč? Každý fonon ħ ω, skládáš je jak kostky Lega, nerozlišitelný jsou a je to s nima fajn.

Mně se líbí vždycky oscilátor harmonický, jak ostatní vlastní funkce asi spočítáš. A proč, a nač, a zač a nač a proč? n uzlů dá n fononů z Hermitova polynomu, stupně n krát základní stav vlastní funkci máš.

S protilehlou sínus, s přilehlou kosínus, s odvěsnou ku přeponě máš jasný vzorec pro ně, goniometrické funkce jsou mi sympatické.

Vynásob si hmotnost a zrychlení, dostaneš tím výslednici. Vynásob si hmotnost a zrychlení, dostaneš tím výslednici. Součet všech sil je to, má zlatá Adléto, na těleso působících. Součet všech sil je to, má zlatá Adléto, na těleso působících.

Těleso vnořené do kapaliny je nadlehčováno tak velkou silou, jak tíha tekutiny tělesem vytlačené, jak tíha tekutiny tělesem vytlačené.

Kdybych měl a rozdat chtěl modrý z nebe, a ty’s chtěla mít ho zcela pro sebe, pomni dřív, než se rozhodneš, že je cena stanovena tím, jak moc to chceš.

Jel tě svatý Juří na to kruté klání, aby Majdalenku uchránil přes saní, princeznu to krásy úchvatné.

Nemohl však on se kůží saně probít, počala se na něj Majdalenka zlobit, tak mě nezachráníš, ne ne ne.

Byl však svatý Juří silozpytu znalý, seznal, že ten tlak je k probodení malý, věděl sobě rady fortelné.

Zbrousil vehementně špici kopí svého, přeukrutný tlak tím vyvinul na něho, když tě kopím proti sani tne.

A tou špicí sotva milimetr šíře bez námahy velké probodnul to zvíře, princeznu obrátil ku víře.

Sílu děl obsahem plochy tam, kde byla, dostaneš tlak, kterým síla působila, i když je to třeba k nevíře.

Pamatuj si, hochu, pamatuj si trochu, tak je síla, která působí na plochu, p se rovná F lomeno A.